„Miluju Vás holky moje,“ řekl Edward a objal mě a Renesmee.

„My Tebe taky,“ řekly jsme, jakoby to řekla jen jedna z nás. Edward se usmál a políbil nás každou na nos.

„Dala bych si nějakou pumu,“ řekla jsem Edwardovi a jak ho znám kývne mi na všechno, co jen mi na očích uvidí.

„No, tak jdem lovit,“ řekl nadšeně a Renesmee zatleskala.

Teď, když jsem byla upírka, tak bylo všechno o tolik snažší. Měla jsem Edwarda i Renesmee a milovala jsem je víc než svůj život. Stejně, jako zbytek rodiny Cullenových, ale Edward a Renesmee byly mé priority. Po Edwardovi jsem toužila každým kouskem svého těla, každý okamžik své existence a Renesmee jsem milovala jako svou dceru, která je má krev a věděla jsem, že na světě existuje někdo, kdo je z velké části JÁ. Byli jsme na ni s Edwardem hrdí.

Jake mi s tím jeho otisknutím do mojí dcery lezl opravdu někdy na nervy, ale věděla jsem, že u něj je Renesmee v bezpečí. A to byla ta osudová chyba. Jake moc dobře věděl, že si myšlenky musí chránit před Edwardem, když nechtěl, aby něco věděl. Byl na to dost chytrý.

Bylo 5. ledna 2010. Já a Edward jsme šli na celý den na lov a Renesmee zůstala v tom obrovském bílém domě naší velké upírské rodiny sama s Jakem.

Když jsme se večer vrátili z našeho celodenního lovu, tak Renesmee i Jake byli pryč. Začala jsem panikařit, protože zbytek naší rodiny byl na ‚dovolené‘ a Renesmee s Jakem byli prostě pryč.

Nedalo se to řešit jinak, než zavolat všem ostatním, aby se vrátili a pomohli nám hledat. Ale široko daleko v okolí Forks jsme nic nenašli. Stopa nás dovedla až na letiště, ale tam odtud už nic jiného nevedlo.

Měsíce a měsíce jsme Renesmee hledali a nenacházeli.

„Jake mi UKRADL Renesmee. NÁM ukradl Renesmee,“ říkala jsem denně Edwardovi i všem ostatním z naší rodiny. Trpěli stejně jako já a Edward.

Uběhlo 5 let, což je pro nás v podstatě nic, ale já i Edward jsme trpěli každičkým okamžikem našeho bytí. Neviděli jsme svou dceru, jak roste, vyvíjí se a co je horší? Nevíme, jestli je vůbec v bezpečí a v pořádku! Od Jaka to byla obrovská zrada a o to víc mě to bolelo u mého netlukoucího srdce. –

Ani po dalších dvou letech se Renesmee ani Jake nevrátili. Prohledali jsme snad celou zem a nikde nic. Jakoby se po nich zem slehla.

„Ona se vrátí, věřím, že je v pořádku. Vážně je to moc chytrá poloupírka,“ utěšoval nás (mě a Edwarda) každý člen z rodiny. Vlkodlaci nám také chtěli pomoct, ale nikdy nezastihli Jaka v jeho vlčí podobě.

Jake se mi nikdy nezmínil o tom, že by chtěl s mojí dcerou někam odejít. Jistě, věděla jsem, že s ní bude chtít asi být, až bude větší, ale že mi ji vezme tak brzo a bez varování, bez rozloučení jsem nemohla tušit ani já ani Edward. Vlastně nikdo z rodiny.

Po necelých osmi letech - bez mé dcery - jsem se doslova skoro zbláznila, ale věděla jsem, že musím žít... Kvůli Renesmee a kvůli Edwardovi…